Základ právní úpravy převodu členských práv a povinností v družstvu na základě dohody je obsažen v § 229 a 230 ObchZ. Ustanovení § 229 se vztahuje na převod členských práv a povinností v jiných družstvech, než jsou družstva bytová, a nepoužije se na převod členství v bytovém družstvu. Naproti tomu ust. § 230 se vztahuje výlučně na převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu a nepoužije se na převod členství v jiném družstvu, než je družstvo bytové. (Podle principu analogie se však také pro převod členství v bytovém družstvu na základě dohody o převodu členských práv a povinností použije výslovné určení v druhé části poslední věty v § 229 odst. 1, podle něhož se převodem členských práv a povinností stává nabyvatel členských práv a povinností členem bytového družstva v rozsahu práv a povinností převádějícího člena (převodce), jehož členství v bytovém družstvu zaniká.
Při zániku členství jeho převodem na základě dohody o převodu členských práv a povinností, nemá převodce vůči družstvu nárok na vypořádací podíl podle § 233 ObchZ, protože jde o převod členství na právního nástupce (jímž je nabyvatel), který vstupuje do práv a povinností plynoucích z členství dosavadního člena (převodce) v družstvu.
Současně platí, že výše úplaty (ceny) za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu (popřípadě ujednání převodce a nabyvatele, že se bude jednat o darování) je výlučně záležitostí převodce a nabyvatele; bytové družstvo nemůže do těchto věcí zasahovat.
Ust. § 230 ObchZ se vztahuje na převod členských práv a povinností v jakémkoliv bytovém družstvu. Nerozhoduje tedy, zda jde o bytové družstvo, které vzniklo před účinností obchodního zákoníku a bylo např. dřívějším stavebním bytovým družstvem (v běžné praxi se používala zkratka „SBD“), či bylo lidovým bytovým družstvem (v běžné praxi se používala zkratka „LBD“), anebo jde o bytové družstvo, které vzniklo po účinnosti obchodního zákoníku (tj. po 1. 1. 1992).
Dohoda (smlouva) o převodu členských práv a povinností je obchodním závazkovým vztahem (tzv. „absolutním obchodem“), jak to určuje ust. § 261 odst. 3 písm. b) ObchZ, a to bez ohledu, zda své členství v bytovém družstvu převádí fyzická osoba na fyzickou osobu, nebo fyzická osoba na právnickou osobu, anebo člen-právnická osoba na právnickou osobu. Tento obchodní závazkový vztah se řídí obchodním zákoníkem. Samotné uzavírání dohody (smlouvy) se řídí jednak některými ustanoveními obchodního zákoníku o jednání o uzavření smlouvy (§ 269 až 275), jednak – ve věcech uzavírání smlouvy, které obchodní zákoník neupravuje – se řídi ustanoveními občanského zákoníku o uzavírání smlouvy (§ 43a a n. ObčZ).
Dohoda (smlouva) o převodu členských práv a povinností je smluvním typem, který se vyskytuje jedině u družstva. Náležitosti dohody (smlouvy) o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu jsou v obchodním zákoníku vyjádřeny velmi nedokonale. Nejde jen o terminologickou nedůslednost především v tom, že se používá jednak „převod členských práv a povinností“, jednak „převod členství“ (dále se používá jednak pojem „dohoda“, jednak pojem „smlouva“), nýbrž také o skutečnost, že se nepředepisuje písemná forma dohody (smlouvy), neuvádí se povinnost ověření podpisů, ani povinnost výslovného prohlášení nabyvatele, že přistupuje ke stanovám. Z kontextu § 230 lze však dovodit, že by tato dohoda (smlouva) měla být uzavírána písemně. Pro praxi lze doporučit, aby vzhledem k závažnosti právních důsledků spojených s uzavřením dohody o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu byla vždy tato dohoda sjednána v písemné formě; dále lze považovat za účelné, aby podpisy na dohodě (smlouvě) byly úředně ověřeny, byť to zákon nepředepisuje.
Dohoda o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu je mj. též významnou majetkovou dispozicí a jejímu obsahu je nezbytné věnovat patřičnou a kvalifikovanou pozornost. Sjednání dohody, která neupravuje v potřebné míře vztahy mezi převodcem a nabyvatelem, může být spojeno s určitými riziky jak pro převodce, tak pro nabyvatele.
